SIMONA PRASKOVÁ: „Odjakživa jsem duší herečka!“, Překvapení

* Film Cena za štěstí vypráví zamotané lidské osudy a vy, v roli soudkyně, je pomáháte rozmotat. Jak jste se vžila do své filmové postavy? Dokázala byste se takovému povolání věnovat?

Můj děda byl vážený právník a vím, čím vším si prošel. Je to tvrdé povolání, a i když mám přísný obličej a smysl pro spravedlnost, jsem hodně temperamentní a emotivní, takže na povolání soudkyně bych se určitě nehodila. Stejně jsem odjakživa duší herečka.

* Prý jste se už jako malá zhlédla v televizní obrazovce?

To je pravda, já do té „bedny“ úplně fascinovaně koukala na pohádky. No a sotva jsem se naučila mluvit, už ve třech letech jsem chodila recitovat na vítání občánků. Ještě dneska umím básničku: „Maminečko moje, líbám ruce tvoje. Ruce, co mě kolébaly, do postýlky ukládaly.“

* Vydržel vám zájem o herectví v době dospívání?

Na gymplu jsem zase chodila do dramatického kroužku, pak se mi podařilo udělat konkurz do Divadla na provázku a celé čtyři roky jsem tam hrála. Na gymplu mi neřekli jinak než komediantka. Poté jsem vystudovala JAMU a mými spolužáky byli třeba Vladimír Javorský nebo Roman Štolpa. Byla jsem v několika divadelních angažmá i na volné noze, a moji kariéru pak přerušilo na deset let manželství. Kvůli manželovi jsem se odstěhovala do Velké Británie. Návrat zpátky do hereckého světa byl těžký, ale podařil se.

* To zní jako z nějakého filmu. Kde jste svého Angličana potkala?

V Praze, zrovna v době, kdy jsem byla rozhádaná se svým dlouholetým přítelem. Ten anglický kudrnatý blonďák s modrýma očima mě tak trochu uhnal. O lásku na první ani druhý pohled nešlo, ale on měl šmrnc, byl inteligentní a každý pátek mi nosil kytky. Pomáhala jsem mu s jeho firmou na čistění a impregnaci látek, kterou založil v Praze. Sblížili jsme se, vzali se a po svatbě jsme odjeli do Velké Británie. Obrovskou svatbu jsme ale měli tady v Čechách, a byla tím nejkrásnějším okamžikem, který jsem s manželem zažila. Pak už to bylo horší…

* Takže jste si neužívala spokojený manželský život?

Vůbec ne, to byla strašná zkušenost. Bydleli jsme u manželovy matky, pocházela z multimilionářské rodiny zemědělského magnáta, ale protože si po válce vzala za muže obyčejného řidiče kamionu, její táta se naštval a vydědil ji. Zatímco její sestry vlastnily domy a pole, ona žila v malém domku kousek od Londýna v arabské čtvrti. Nebylo to zrovna příjemné místo pro život.

* Byla k vám tchyně ohleduplná?

Kdepak, věčně mě lustrovala. A z jejího syna se časem vyklubal mamánek s klasickým oidipovským komplexem. Bez matky neudělal ani ránu, natož nějaké rozhodnutí. Navíc trpěl astmatem a panickou poruchou, tedy ataky úzkostných stavů, k tomu všemu na mě šíleně žárlil. Ani jsme kvůli jeho nemocem neuvažovali o dítěti, naopak já uvažovala, jak z toho vztahu ven.

* Jak jste se tedy z manželství vyvlékla?

Nečekaně dobře! Podala jsem žádost o rozvod a manžel to nakonec uvítal. Vždyť jsme si vůbec nerozuměli! Brzy nato se oženil s nějakou Ruskou a já jsem se vrátila zpátky do České republiky, kde jsem začala hrát v muzikálech v divadle v Nymburce. A hlavně jsem potkala svého současného manžela.

* A to byla láska na první pohled?

Přesně tak, obrovská láska! Potkali jsme se ve Stavovském divadle, usazovala jsem se zrovna v hledišti a nějaká babička měla stejné číslo sedadla jako já. Dohadovaly jsme se, byla jsem zmatená a ztrápená, byla jsem čerstvě po rozvodu... Zničehonic se u nás objevil krásný, vysoký chlap, tmavé vlasy, modré oči jako Alain Delon, a byl to sám vedoucí divadelního hospodářského úseku. Z mojí vstupenky zjistil, že sedím v lóži. Dovedl mě tam a cestou uklidňoval: „Netrapte se, dáme si kafíčko, popovídáme si a bude lépe.“

* A jak to bylo dál?

Dali jsme si rande, navštívila jsem ho u něj doma… a zůstala tam celý rok. Svůj byt jsem pronajala a mezitím jsme spolu dostavěli můj dům kousek za Prahou, kde spolu žijeme dodnes.

* Svatba byla zase obrovská?

Kdepak, malinkatá. Máme chalupu poblíž Lipna a kousek odtamtud je zřícenina Vítkův kámen, kde proběhl obřad. Byli jsme tam jen my dva, moje tříletá dcera Natalka a svědci. Moc jsme si ten společný okamžik užili, v klidu a bez stresů.

* Mít chalupu na Šumavě musí být něco úžasného. Jezdíte tam ráda?

Tahle stará sudetská chalupa mě drží nad vodou, já to tam miluju! Stojí v obci se čtrnácti stálými obyvateli, je tam tak krásně a takový klid, že kdokoli k nám přijel, už nikdy nechtěl odjet. Kolem jsou vzrostlé stromy, deset minut to máme autem k vodě, za chalupou se v lese pasou srnky, na louce krávy. Vzduch je tam tak čistý, že jsem z něj po příjezdu úplně obluzená. Dá se tam jezdit na kole, chodit na houby.

* Co prozradíte o svém manželovi?

Je to moc šikovný chlap, skvěle se stará o mou dceru, vozí ji na gymnastiku, ale postará se i o domácnost a výborně vaří! Zatímco já držím detoxy a cvičím jógu, abych si udržela štíhlou figuru, on dělá skvělé domácí knedlíky. Natalka moc ráda vaří s ním, ale nepřála bych vám vidět, jak pak vypadá ta kuchyň. Úklid mého muže už nebaví.

* Takže dokonalý chlap vážně existuje. Nemá ani maličkou chybičku?

To víte, že má. Je to trochu samorost a třeba na premiéru filmu Cena za štěstí si odmítl obléct sako. Ani se neoholil, tuhle činnost dělá jednou za měsíc. A trochu mi zpohodlněl. Dříve jsme totiž měli dva psy a manžel s nimi každé ráno chodil na procházku. Psy už nemáme, protože jsme se starali o mého nemocného tatínka, takže muž už nemá tolik pohybu, a je to na něm vidět.

* Budete na chalupě slavit i Velikonoce?

Velikonoce už neslavíme tolik jako dřív, jen upečeme mazanec a nabarvíme s Natalkou vajíčka pro koledníky. S nostalgií vzpomínám na Velikonoce v Brně, když jsem ještě bydlela s rodiči. Měli jsme dobrou partu a kluci vždycky pomlázku a koledování zakončili u nás před domem, kde popíjeli slivovici pěkně na sluníčku. A představte si, když jsem v úterý ráno šla do školy, ještě tam seděli…

***

Vizitka * Narodila se ve znamení Býka v Brně. * Účinkovala v divadlech v Kolíně a Kladně, v Hudebním divadle Karlín, v Národním divadle v Praze, v Divadle Milénium, Skelet a U Hasičů. * Hraje ve hře Traktát o lásce v Divadle Marianny Arzumanové v Divadle v Celetné, v Malostranské besedě se podílí na inscenovaných čteních v pořadu Kačer a Venclík uvádějí... * Učí na Mezinárodní konzervatoři v Praze. * Věnuje se dabingu, namluvila stovky filmů. * Zahrála si ve filmech Cenaza štěstí, Špindl, Taxi 121, Gangster Ka a v mnoha seriálech, do povědomí diváků se dostala především díky seriálu Soudkyně Barbara.* Film Cena za štěstí vypráví zamotané lidské osudy a vy, v roli soudkyně, je pomáháte rozmotat. Jak jste se vžila do své filmové postavy? Dokázala byste se takovému povolání věnovat?

Můj děda byl vážený právník a vím, čím vším si prošel. Je to tvrdé povolání, a i když mám přísný obličej a smysl pro spravedlnost, jsem hodně temperamentní a emotivní, takže na povolání soudkyně bych se určitě nehodila. Stejně jsem odjakživa duší herečka.

* Prý jste se už jako malá zhlédla v televizní obrazovce?

To je pravda, já do té „bedny“ úplně fascinovaně koukala na pohádky. No a sotva jsem se naučila mluvit, už ve třech letech jsem chodila recitovat na vítání občánků. Ještě dneska umím básničku: „Maminečko moje, líbám ruce tvoje. Ruce, co mě kolébaly, do postýlky ukládaly.“

* Vydržel vám zájem o herectví v době dospívání?

Na gymplu jsem zase chodila do dramatického kroužku, pak se mi podařilo udělat konkurz do Divadla na provázku a celé čtyři roky jsem tam hrála. Na gymplu mi neřekli jinak než komediantka. Poté jsem vystudovala JAMU a mými spolužáky byli třeba Vladimír Javorský nebo Roman Štolpa. Byla jsem v několika divadelních angažmá i na volné noze, a moji kariéru pak přerušilo na deset let manželství. Kvůli manželovi jsem se odstěhovala do Velké Británie. Návrat zpátky do hereckého světa byl těžký, ale podařil se.

* To zní jako z nějakého filmu. Kde jste svého Angličana potkala?

V Praze, zrovna v době, kdy jsem byla rozhádaná se svým dlouholetým přítelem. Ten anglický kudrnatý blonďák s modrýma očima mě tak trochu uhnal. O lásku na první ani druhý pohled nešlo, ale on měl šmrnc, byl inteligentní a každý pátek mi nosil kytky. Pomáhala jsem mu s jeho firmou na čistění a impregnaci látek, kterou založil v Praze. Sblížili jsme se, vzali se a po svatbě jsme odjeli do Velké Británie. Obrovskou svatbu jsme ale měli tady v Čechách, a byla tím nejkrásnějším okamžikem, který jsem s manželem zažila. Pak už to bylo horší…

* Takže jste si neužívala spokojený manželský život?

Vůbec ne, to byla strašná zkušenost. Bydleli jsme u manželovy matky, pocházela z multimilionářské rodiny zemědělského magnáta, ale protože si po válce vzala za muže obyčejného řidiče kamionu, její táta se naštval a vydědil ji. Zatímco její sestry vlastnily domy a pole, ona žila v malém domku kousek od Londýna v arabské čtvrti. Nebylo to zrovna příjemné místo pro život.

* Byla k vám tchyně ohleduplná?

Kdepak, věčně mě lustrovala. A z jejího syna se časem vyklubal mamánek s klasickým oidipovským komplexem. Bez matky neudělal ani ránu, natož nějaké rozhodnutí. Navíc trpěl astmatem a panickou poruchou, tedy ataky úzkostných stavů, k tomu všemu na mě šíleně žárlil. Ani jsme kvůli jeho nemocem neuvažovali o dítěti, naopak já uvažovala, jak z toho vztahu ven.

* Jak jste se tedy z manželství vyvlékla?

Nečekaně dobře! Podala jsem žádost o rozvod a manžel to nakonec uvítal. Vždyť jsme si vůbec nerozuměli! Brzy nato se oženil s nějakou Ruskou a já jsem se vrátila zpátky do České republiky, kde jsem začala hrát v muzikálech v divadle v Nymburce. A hlavně jsem potkala svého současného manžela.

* A to byla láska na první pohled?

Přesně tak, obrovská láska! Potkali jsme se ve Stavovském divadle, usazovala jsem se zrovna v hledišti a nějaká babička měla stejné číslo sedadla jako já. Dohadovaly jsme se, byla jsem zmatená a ztrápená, byla jsem čerstvě po rozvodu... Zničehonic se u nás objevil krásný, vysoký chlap, tmavé vlasy, modré oči jako Alain Delon, a byl to sám vedoucí divadelního hospodářského úseku. Z mojí vstupenky zjistil, že sedím v lóži. Dovedl mě tam a cestou uklidňoval: „Netrapte se, dáme si kafíčko, popovídáme si a bude lépe.“

* A jak to bylo dál?

Dali jsme si rande, navštívila jsem ho u něj doma… a zůstala tam celý rok. Svůj byt jsem pronajala a mezitím jsme spolu dostavěli můj dům kousek za Prahou, kde spolu žijeme dodnes.

* Svatba byla zase obrovská?

Kdepak, malinkatá. Máme chalupu poblíž Lipna a kousek odtamtud je zřícenina Vítkův kámen, kde proběhl obřad. Byli jsme tam jen my dva, moje tříletá dcera Natalka a svědci. Moc jsme si ten společný okamžik užili, v klidu a bez stresů.

* Mít chalupu na Šumavě musí být něco úžasného. Jezdíte tam ráda?

Tahle stará sudetská chalupa mě drží nad vodou, já to tam miluju! Stojí v obci se čtrnácti stálými obyvateli, je tam tak krásně a takový klid, že kdokoli k nám přijel, už nikdy nechtěl odjet. Kolem jsou vzrostlé stromy, deset minut to máme autem k vodě, za chalupou se v lese pasou srnky, na louce krávy. Vzduch je tam tak čistý, že jsem z něj po příjezdu úplně obluzená. Dá se tam jezdit na kole, chodit na houby.

* Co prozradíte o svém manželovi?

Je to moc šikovný chlap, skvěle se stará o mou dceru, vozí ji na gymnastiku, ale postará se i o domácnost a výborně vaří! Zatímco já držím detoxy a cvičím jógu, abych si udržela štíhlou figuru, on dělá skvělé domácí knedlíky. Natalka moc ráda vaří s ním, ale nepřála bych vám vidět, jak pak vypadá ta kuchyň. Úklid mého muže už nebaví.

* Takže dokonalý chlap vážně existuje. Nemá ani maličkou chybičku?

To víte, že má. Je to trochu samorost a třeba na premiéru filmu Cena za štěstí si odmítl obléct sako. Ani se neoholil, tuhle činnost dělá jednou za měsíc. A trochu mi zpohodlněl. Dříve jsme totiž měli dva psy a manžel s nimi každé ráno chodil na procházku. Psy už nemáme, protože jsme se starali o mého nemocného tatínka, takže muž už nemá tolik pohybu, a je to na něm vidět.

* Budete na chalupě slavit i Velikonoce?

Velikonoce už neslavíme tolik jako dřív, jen upečeme mazanec a nabarvíme s Natalkou vajíčka pro koledníky. S nostalgií vzpomínám na Velikonoce v Brně, když jsem ještě bydlela s rodiči. Měli jsme dobrou partu a kluci vždycky pomlázku a koledování zakončili u nás před domem, kde popíjeli slivovici pěkně na sluníčku. A představte si, když jsem v úterý ráno šla do školy, ještě tam seděli…

***

Vizitka * Narodila se ve znamení Býka v Brně. * Účinkovala v divadlech v Kolíně a Kladně, v Hudebním divadle Karlín, v Národním divadle v Praze, v Divadle Milénium, Skelet a U Hasičů. * Hraje ve hře Traktát o lásce v Divadle Marianny Arzumanové v Divadle v Celetné, v Malostranské besedě se podílí na inscenovaných čteních v pořadu Kačer a Venclík uvádějí... * Učí na Mezinárodní konzervatoři v Praze. * Věnuje se dabingu, namluvila stovky filmů. * Zahrála si ve filmech Cenaza štěstí, Špindl, Taxi 121, Gangster Ka a v mnoha seriálech, do povědomí diváků se dostala především díky seriálu Soudkyně Barbara.* Film Cena za štěstí vypráví zamotané lidské osudy a vy, v roli soudkyně, je pomáháte rozmotat. Jak jste se vžila do své filmové postavy? Dokázala byste se takovému povolání věnovat?

Můj děda byl vážený právník a vím, čím vším si prošel. Je to tvrdé povolání, a i když mám přísný obličej a smysl pro spravedlnost, jsem hodně temperamentní a emotivní, takže na povolání soudkyně bych se určitě nehodila. Stejně jsem odjakživa duší herečka.

* Prý jste se už jako malá zhlédla v televizní obrazovce?

To je pravda, já do té „bedny“ úplně fascinovaně koukala na pohádky. No a sotva jsem se naučila mluvit, už ve třech letech jsem chodila recitovat na vítání občánků. Ještě dneska umím básničku: „Maminečko moje, líbám ruce tvoje. Ruce, co mě kolébaly, do postýlky ukládaly.“

* Vydržel vám zájem o herectví v době dospívání?

Na gymplu jsem zase chodila do dramatického kroužku, pak se mi podařilo udělat konkurz do Divadla na provázku a celé čtyři roky jsem tam hrála. Na gymplu mi neřekli jinak než komediantka. Poté jsem vystudovala JAMU a mými spolužáky byli třeba Vladimír Javorský nebo Roman Štolpa. Byla jsem v několika divadelních angažmá i na volné noze, a moji kariéru pak přerušilo na deset let manželství. Kvůli manželovi jsem se odstěhovala do Velké Británie. Návrat zpátky do hereckého světa byl těžký, ale podařil se.

* To zní jako z nějakého filmu. Kde jste svého Angličana potkala?

V Praze, zrovna v době, kdy jsem byla rozhádaná se svým dlouholetým přítelem. Ten anglický kudrnatý blonďák s modrýma očima mě tak trochu uhnal. O lásku na první ani druhý pohled nešlo, ale on měl šmrnc, byl inteligentní a každý pátek mi nosil kytky. Pomáhala jsem mu s jeho firmou na čistění a impregnaci látek, kterou založil v Praze. Sblížili jsme se, vzali se a po svatbě jsme odjeli do Velké Británie. Obrovskou svatbu jsme ale měli tady v Čechách, a byla tím nejkrásnějším okamžikem, který jsem s manželem zažila. Pak už to bylo horší…

* Takže jste si neužívala spokojený manželský život?

Vůbec ne, to byla strašná zkušenost. Bydleli jsme u manželovy matky, pocházela z multimilionářské rodiny zemědělského magnáta, ale protože si po válce vzala za muže obyčejného řidiče kamionu, její táta se naštval a vydědil ji. Zatímco její sestry vlastnily domy a pole, ona žila v malém domku kousek od Londýna v arabské čtvrti. Nebylo to zrovna příjemné místo pro život.

* Byla k vám tchyně ohleduplná?

Kdepak, věčně mě lustrovala. A z jejího syna se časem vyklubal mamánek s klasickým oidipovským komplexem. Bez matky neudělal ani ránu, natož nějaké rozhodnutí. Navíc trpěl astmatem a panickou poruchou, tedy ataky úzkostných stavů, k tomu všemu na mě šíleně žárlil. Ani jsme kvůli jeho nemocem neuvažovali o dítěti, naopak já uvažovala, jak z toho vztahu ven.

* Jak jste se tedy z manželství vyvlékla?

Nečekaně dobře! Podala jsem žádost o rozvod a manžel to nakonec uvítal. Vždyť jsme si vůbec nerozuměli! Brzy nato se oženil s nějakou Ruskou a já jsem se vrátila zpátky do České republiky, kde jsem začala hrát v muzikálech v divadle v Nymburce. A hlavně jsem potkala svého současného manžela.

* A to byla láska na první pohled?

Přesně tak, obrovská láska! Potkali jsme se ve Stavovském divadle, usazovala jsem se zrovna v hledišti a nějaká babička měla stejné číslo sedadla jako já. Dohadovaly jsme se, byla jsem zmatená a ztrápená, byla jsem čerstvě po rozvodu... Zničehonic se u nás objevil krásný, vysoký chlap, tmavé vlasy, modré oči jako Alain Delon, a byl to sám vedoucí divadelního hospodářského úseku. Z mojí vstupenky zjistil, že sedím v lóži. Dovedl mě tam a cestou uklidňoval: „Netrapte se, dáme si kafíčko, popovídáme si a bude lépe.“

* A jak to bylo dál?

Dali jsme si rande, navštívila jsem ho u něj doma… a zůstala tam celý rok. Svůj byt jsem pronajala a mezitím jsme spolu dostavěli můj dům kousek za Prahou, kde spolu žijeme dodnes.

* Svatba byla zase obrovská?

Kdepak, malinkatá. Máme chalupu poblíž Lipna a kousek odtamtud je zřícenina Vítkův kámen, kde proběhl obřad. Byli jsme tam jen my dva, moje tříletá dcera Natalka a svědci. Moc jsme si ten společný okamžik užili, v klidu a bez stresů.

* Mít chalupu na Šumavě musí být něco úžasného. Jezdíte tam ráda?

Tahle stará sudetská chalupa mě drží nad vodou, já to tam miluju! Stojí v obci se čtrnácti stálými obyvateli, je tam tak krásně a takový klid, že kdokoli k nám přijel, už nikdy nechtěl odjet. Kolem jsou vzrostlé stromy, deset minut to máme autem k vodě, za chalupou se v lese pasou srnky, na louce krávy. Vzduch je tam tak čistý, že jsem z něj po příjezdu úplně obluzená. Dá se tam jezdit na kole, chodit na houby.

* Co prozradíte o svém manželovi?

Je to moc šikovný chlap, skvěle se stará o mou dceru, vozí ji na gymnastiku, ale postará se i o domácnost a výborně vaří! Zatímco já držím detoxy a cvičím jógu, abych si udržela štíhlou figuru, on dělá skvělé domácí knedlíky. Natalka moc ráda vaří s ním, ale nepřála bych vám vidět, jak pak vypadá ta kuchyň. Úklid mého muže už nebaví.

* Takže dokonalý chlap vážně existuje. Nemá ani maličkou chybičku?

To víte, že má. Je to trochu samorost a třeba na premiéru filmu Cena za štěstí si odmítl obléct sako. Ani se neoholil, tuhle činnost dělá jednou za měsíc. A trochu mi zpohodlněl. Dříve jsme totiž měli dva psy a manžel s nimi každé ráno chodil na procházku. Psy už nemáme, protože jsme se starali o mého nemocného tatínka, takže muž už nemá tolik pohybu, a je to na něm vidět.

* Budete na chalupě slavit i Velikonoce?

Velikonoce už neslavíme tolik jako dřív, jen upečeme mazanec a nabarvíme s Natalkou vajíčka pro koledníky. S nostalgií vzpomínám na Velikonoce v Brně, když jsem ještě bydlela s rodiči. Měli jsme dobrou partu a kluci vždycky pomlázku a koledování zakončili u nás před domem, kde popíjeli slivovici pěkně na sluníčku. A představte si, když jsem v úterý ráno šla do školy, ještě tam seděli…

***

Vizitka * Narodila se ve znamení Býka v Brně. * Účinkovala v divadlech v Kolíně a Kladně, v Hudebním divadle Karlín, v Národním divadle v Praze, v Divadle Milénium, Skelet a U Hasičů. * Hraje ve hře Traktát o lásce v Divadle Marianny Arzumanové v Divadle v Celetné, v Malostranské besedě se podílí na inscenovaných čteních v pořadu Kačer a Venclík uvádějí... * Učí na Mezinárodní konzervatoři v Praze. * Věnuje se dabingu, namluvila stovky filmů. * Zahrála si ve filmech Cenaza štěstí, Špindl, Taxi 121, Gangster Ka a v mnoha seriálech, do povědomí diváků se dostala především díky seriálu Soudkyně Barbara.* Film Cena za štěstí vypráví zamotané lidské osudy a vy, v roli soudkyně, je pomáháte rozmotat. Jak jste se vžila do své filmové postavy? Dokázala byste se takovému povolání věnovat?

Můj děda byl vážený právník a vím, čím vším si prošel. Je to tvrdé povolání, a i když mám přísný obličej a smysl pro spravedlnost, jsem hodně temperamentní a emotivní, takže na povolání soudkyně bych se určitě nehodila. Stejně jsem odjakživa duší herečka.

* Prý jste se už jako malá zhlédla v televizní obrazovce?

To je pravda, já do té „bedny“ úplně fascinovaně koukala na pohádky. No a sotva jsem se naučila mluvit, už ve třech letech jsem chodila recitovat na vítání občánků. Ještě dneska umím básničku: „Maminečko moje, líbám ruce tvoje. Ruce, co mě kolébaly, do postýlky ukládaly.“

* Vydržel vám zájem o herectví v době dospívání?

Na gymplu jsem zase chodila do dramatického kroužku, pak se mi podařilo udělat konkurz do Divadla na provázku a celé čtyři roky jsem tam hrála. Na gymplu mi neřekli jinak než komediantka. Poté jsem vystudovala JAMU a mými spolužáky byli třeba Vladimír Javorský nebo Roman Štolpa. Byla jsem v několika divadelních angažmá i na volné noze, a moji kariéru pak přerušilo na deset let manželství. Kvůli manželovi jsem se odstěhovala do Velké Británie. Návrat zpátky do hereckého světa byl těžký, ale podařil se.

* To zní jako z nějakého filmu. Kde jste svého Angličana potkala?

V Praze, zrovna v době, kdy jsem byla rozhádaná se svým dlouholetým přítelem. Ten anglický kudrnatý blonďák s modrýma očima mě tak trochu uhnal. O lásku na první ani druhý pohled nešlo, ale on měl šmrnc, byl inteligentní a každý pátek mi nosil kytky. Pomáhala jsem mu s jeho firmou na čistění a impregnaci látek, kterou založil v Praze. Sblížili jsme se, vzali se a po svatbě jsme odjeli do Velké Británie. Obrovskou svatbu jsme ale měli tady v Čechách, a byla tím nejkrásnějším okamžikem, který jsem s manželem zažila. Pak už to bylo horší…

* Takže jste si neužívala spokojený manželský život?

Vůbec ne, to byla strašná zkušenost. Bydleli jsme u manželovy matky, pocházela z multimilionářské rodiny zemědělského magnáta, ale protože si po válce vzala za muže obyčejného řidiče kamionu, její táta se naštval a vydědil ji. Zatímco její sestry vlastnily domy a pole, ona žila v malém domku kousek od Londýna v arabské čtvrti. Nebylo to zrovna příjemné místo pro život.

* Byla k vám tchyně ohleduplná?

Kdepak, věčně mě lustrovala. A z jejího syna se časem vyklubal mamánek s klasickým oidipovským komplexem. Bez matky neudělal ani ránu, natož nějaké rozhodnutí. Navíc trpěl astmatem a panickou poruchou, tedy ataky úzkostných stavů, k tomu všemu na mě šíleně žárlil. Ani jsme kvůli jeho nemocem neuvažovali o dítěti, naopak já uvažovala, jak z toho vztahu ven.

* Jak jste se tedy z manželství vyvlékla?

Nečekaně dobře! Podala jsem žádost o rozvod a manžel to nakonec uvítal. Vždyť jsme si vůbec nerozuměli! Brzy nato se oženil s nějakou Ruskou a já jsem se vrátila zpátky do České republiky, kde jsem začala hrát v muzikálech v divadle v Nymburce. A hlavně jsem potkala svého současného manžela.

* A to byla láska na první pohled?

Přesně tak, obrovská láska! Potkali jsme se ve Stavovském divadle, usazovala jsem se zrovna v hledišti a nějaká babička měla stejné číslo sedadla jako já. Dohadovaly jsme se, byla jsem zmatená a ztrápená, byla jsem čerstvě po rozvodu... Zničehonic se u nás objevil krásný, vysoký chlap, tmavé vlasy, modré oči jako Alain Delon, a byl to sám vedoucí divadelního hospodářského úseku. Z mojí vstupenky zjistil, že sedím v lóži. Dovedl mě tam a cestou uklidňoval: „Netrapte se, dáme si kafíčko, popovídáme si a bude lépe.“

* A jak to bylo dál?

Dali jsme si rande, navštívila jsem ho u něj doma… a zůstala tam celý rok. Svůj byt jsem pronajala a mezitím jsme spolu dostavěli můj dům kousek za Prahou, kde spolu žijeme dodnes.

* Svatba byla zase obrovská?

Kdepak, malinkatá. Máme chalupu poblíž Lipna a kousek odtamtud je zřícenina Vítkův kámen, kde proběhl obřad. Byli jsme tam jen my dva, moje tříletá dcera Natalka a svědci. Moc jsme si ten společný okamžik užili, v klidu a bez stresů.

* Mít chalupu na Šumavě musí být něco úžasného. Jezdíte tam ráda?

Tahle stará sudetská chalupa mě drží nad vodou, já to tam miluju! Stojí v obci se čtrnácti stálými obyvateli, je tam tak krásně a takový klid, že kdokoli k nám přijel, už nikdy nechtěl odjet. Kolem jsou vzrostlé stromy, deset minut to máme autem k vodě, za chalupou se v lese pasou srnky, na louce krávy. Vzduch je tam tak čistý, že jsem z něj po příjezdu úplně obluzená. Dá se tam jezdit na kole, chodit na houby.

* Co prozradíte o svém manželovi?

Je to moc šikovný chlap, skvěle se stará o mou dceru, vozí ji na gymnastiku, ale postará se i o domácnost a výborně vaří! Zatímco já držím detoxy a cvičím jógu, abych si udržela štíhlou figuru, on dělá skvělé domácí knedlíky. Natalka moc ráda vaří s ním, ale nepřála bych vám vidět, jak pak vypadá ta kuchyň. Úklid mého muže už nebaví.

* Takže dokonalý chlap vážně existuje. Nemá ani maličkou chybičku?

To víte, že má. Je to trochu samorost a třeba na premiéru filmu Cena za štěstí si odmítl obléct sako. Ani se neoholil, tuhle činnost dělá jednou za měsíc. A trochu mi zpohodlněl. Dříve jsme totiž měli dva psy a manžel s nimi každé ráno chodil na procházku. Psy už nemáme, protože jsme se starali o mého nemocného tatínka, takže muž už nemá tolik pohybu, a je to na něm vidět.

* Budete na chalupě slavit i Velikonoce?

Velikonoce už neslavíme tolik jako dřív, jen upečeme mazanec a nabarvíme s Natalkou vajíčka pro koledníky. S nostalgií vzpomínám na Velikonoce v Brně, když jsem ještě bydlela s rodiči. Měli jsme dobrou partu a kluci vždycky pomlázku a koledování zakončili u nás před domem, kde popíjeli slivovici pěkně na sluníčku. A představte si, když jsem v úterý ráno šla do školy, ještě tam seděli…

***

Vizitka * Narodila se ve znamení Býka v Brně. * Účinkovala v divadlech v Kolíně a Kladně, v Hudebním divadle Karlín, v Národním divadle v Praze, v Divadle Milénium, Skelet a U Hasičů. * Hraje ve hře Traktát o lásce v Divadle Marianny Arzumanové v Divadle v Celetné, v Malostranské besedě se podílí na inscenovaných čteních v pořadu Kačer a Venclík uvádějí... * Učí na Mezinárodní konzervatoři v Praze. * Věnuje se dabingu, namluvila stovky filmů. * Zahrála si ve filmech Cenaza štěstí, Špindl, Taxi 121, Gangster Ka a v mnoha seriálech, do povědomí diváků se dostala především díky seriálu Soudkyně Barbara.