RECENZE: Album Zpověď je kýčovitě zhudebněný Jiří Žáček,Idnes.cz
Dvojalbum Zpověď je dílem multiinstrumentalisty, skladatele a producenta Karla Maříka. Ten si ke zhudebnění básní Jiřího Žáčka přizval velmi atraktivní soupisku zpěváků a zpěvaček. Mimo jiné Petra Jandu, Františka Černého z Čechomoru, Daniela Hůlku, Helenu Vondráčkovou nebo herce Jana Dolanského a Romana Zacha. Výsledek je ovšem více než rozpačitý.
Problém je v přílišné vážnosti a sošnosti. Žáčkovy verše jsou zpěvné, hravé, ale na desce jsou ubity snahou o co nejpompéznější vyznění, až to nebezpečně hraničí s kýčem. Nejpatrnější je to, když do mikrofonu začne hřímat Daniel Hůlka, ale ani Petr Janda nebo Igor Timko z No Name se neubránili sebezalykavému patosu.
Jedna za druhou defilují okázalé melodie, které nedostatek přirozené zpěvnosti a nosného nápadu maskují nepřípustným bombastem. Celek má vzbudit dojem „uměleckého díla“, ale ve skutečnosti je to nadutý kýč.
Snad jen zmíněná dvojka Dolanský a Zach si v Ochotnické dokázala zachovat určitý odstup, šarm a šmrnc má rovněž Kavárenský povaleč, v němž se o mikrofon podělili Helena Vondráčková a Karel Mařík. Ale například příspěvek Marty Jandové Vytí za mrtvého vlka 2 s rockovými kytarovými riffy je zcela mimo.
U tohoto projektu není vůbec jasné, kdo má být cílovou skupinou. Milovníky Žáčkových básní bude rušit přeexponovaný hudební doprovod, konzumenty „krásných hlasů a melodií“ básně nejspíš nezajímají. Nedá se přitom říct, že by kdokoliv ze zúčastněných neodvedl odpovídající práci, vše je zazpíváno, zahráno i ozvučeno s fortelem a řemeslnou jistotou. Chyba se ale stala kdesi v zárodku, při samotném vymýšlení celkové koncepce.
Zde mělo hlavní roli hrát slovo, nikoliv hudba. Mělo svobodněji dýchat, nikoliv lapat po dechu zpod hutné deky vokální klenby páně Hůlkovy a dalších.
